Jen mi stále něco chybělo. Nejdříve finance, později čas. Čas, stále ten čas. Svůj čas jsem věnovala restauraci, protože bylo nedostatek zaměstnanců a nebo byli nespolehliví. Minulý rok jsem se rozhodla, že budu si konečně života užívat a odjedu na dovolenou.
Chtěla jsem jet sama, s tím, že budu ubytovaná nedaleko pláže, s výhledem na krásnou přírodu a u pokoje budu mít bazén. Moje představa byla, že sedím na terase s počítačem, sklenkou vína a pracuji. Pracovat mohu odkudkoliv.
Na Facebooku jsem sledovala paní, která bydlí na Korfu. Dávala zde příspěvky, vyprávěla jak se žije u moře a nechyběly fotky i živá vysílání.
Nabízela možnost ubytovat se v apartmánech, s plným servisem, kdy klienty vyzvedne na letišti a doveze na penzion. No prostě jsem se nadchla. Chci online tvořit a přitom si užívat sluníčka, moře a cestování.
Opět jsem sledovala živé vysílání, když se paní zmínila, že na Vánoce jede do České republiky a bude u maminky v Ostravě. Moje srdce zaplesalo. Paní jsem oslovila. Napsala jsem ji. Pozvala k nám do restaurace a chtěla jsem vědět úplně všechno.
Když za mnou mezi svátky přišla, bylo vidět, že jsme stejná „krevní skupina“.
V březnu jsem Editce zavolala, domluvila si možný termín na květen. Zkusila jsem si přímo přes leteckou společnost zajistit letenky. Vyšlo to.
Ubytovala jsem se v krásném Penzionku, dělala jsem procházky k moři, střídala pláže a cestovala. Zvažovala jsem půjčení auta. Nakonec jsem jezdila autobusem. Krásné dobrodružství.
I přesto, že neumím anglicky. Byla jsem úplně odkázaná sama na sebe, ale v záloze jsem měla Editku. Tím jsem zjistila, že i v mém věku dokážu cestovat sama. Dodalo mi to odvahu. Chci cestovat a objevovat neskutečné krásy v okolí Liapades, moře, pláže a všechny krásy kouzelné vesničky. Je to ono, prostě mě to chytlo za srdce. Dokážu si představit na tomto místě a v této vesnici žít.
Umím si představit mít na Korfu v Liapades svoje letní sídlo, zde tvořit a užívat si.