Proč jsem se rozhodla psát blog?

Přemýšlím nad svým životem, jak ten čas letí.

Nad životem, který byl plný kotrmelců, pádů a vzestupů. Takto to máme každý a o tom je život.
Když jsem byla mladší, v době, kdy moji synové byli v pubertálním věku, představovala jsem si, jak vylétnou z hnízda, přivedou si partnerky. Těšila jsem se na vnoučata, které si budu rozmazlovat a vychutnávat si každičkou chviličku s nimi.
Byla jsem tak plná lásky. Miluji děti, to jde se mnou celý život.

Nikdy mě nenapadlo, že by mohlo být něco úplně jinak.

Můj život byl plný přátel, lidí, se kterými jsem se ráda setkávala. A protože jsme bydleli na samotě v lese, měla jsem plnou hájovnu lidí, stále samá návštěva. Grilování, sezení u táboráků. Kamarádi si užívali dovolenou u nás, tedy lépe řečeno ve stanech na pozemku patřícího k domu. Jo, to byly časy. Bylo krásně.

To jsem si myslela, že se nikdy nezmění.

A ouha, změnilo se to v době, kdy jsme se odstěhovali a víte kam? Jen 5 km, pouhých 4 minuty cesty autem, od bydliště kamarádů. K nám už nejezdili. Přece šlo jen o dovolenou . Jo, to nebyla hodina cesty a klid na samotě. Už nás nepotřebovali.
Tak skončila etapa s kamarády.
Vše je jinak.

Došlo k mému osobnímu pádu viz Můj příběh

Přemýšlím nad svým životem a říkám si, že určitě nejsem sama, koho trápí stejná zkušenost, ať už v přítomném čase či v minulosti. Asi je nás víc, co máme podobné zkušenosti a tak jsem se rozhodla, že třeba pomůžu ženám, když s nimi budu  sdílet můj životní příběh.
Pomohu ukázat cestu, jak z toho všeho ven, zmírnit bolesti osamocení.

Přestaň se trápit pro někoho, kdo se netrápí pro Tebe.

Neboj se jít svým směrem, žít svůj život a být sám sebou. Neboj se jen proto, že od tebe někteří lidé odejdou. Ti správní, kteří Tě respektují, při Tobě samozřejmě zůstanou. A ti ostatní, kteří Tě nerespektují, je dobře, když konečně odejdou.
( Petr Casanova)