Vzpomínáte na naše mládí?

To se psal rok 1987, bylo mi krásných 20 let a svět nám ležel u nohou. Byl tvrdý „ totáč“ a nám to vůbec nepřišlo, protože jsme v tom žili a vyrůstali.
Nedávno jsme vzpomínaly s kamarádkou a mladší kolegyně nás se zájmem poslouchaly.
Docela jsme je pobavily, když jsem vyprávěla o účesech, ty naše květáky na hlavách.

Příšerná trvalá, která byla IN.

Strašně jsem se dusila, když mi ji kadeřnice v Brně aplikovala. Vyšla jsem upravená, vyfoukaná, vlasy mi skvěle držely, ale jen do té doby než padla mlha nebo nedej bože jsem zmokla. To jsem byla jako beránek a ten ozon čpavku šel za mnou jako stín 🙂 Zápach se linul z vlasů. Dokonce předčil náš intim sprej Impuls. Tolik sháněný pod pultem.

Každý týden jsme pořádali jako „svazáci“ zábavy.

Hráli nám skupiny např. TeamRock, Babylon, Hurikán ( dnes wendy-hurikan), Starz (dnes THE STARS), Motýlci, Arcus apod. Takže pátek, sobota zábava v místní sokolovně a v neděli čaje o páté, což byla diskotéka. Nikde jsme nesměli chybět. Také jsme chodili společně naše parta „chasa“na zábavu přes pole do sousední vesnice. Všichni společně cca 15 „děcek“ tam a 15 zpět. Vždy jsme počkali, až jsme byli kompletní. A té legrace po cestě co jsme zažili.

Když jsem se připravovala, nejvíce času mi zabrala úprava účesu.

Pokaždé jsem si vlasy nakulmovala, nalakovala a vytvarovala do tvaru přilby. Vztekala jsem se, když se mi to nedařilo a ječela na sestru „já nikam nejdu, já tam mám díru“. Každý vlas musel být na svém místě. To byly časy.

Teď mladí koukají na naše fotky a my samozřejmě taky s notnou dávkou nostalgie.

Proč jsem se tady o tom tak rozepsala?

Protože na mně na fb vykoula fotka z let údajně 1987. Dle mého názoru, zveřejněné fotky tomuto letopočtu neodpovídaly a tak vznikl tento příspěvek.

Moje vzpomínky se vrátily do dětství, když moje maminka vyprávěla, jak chodily s kamarádkami na „muziku“ ( samozřejmě dechovku), jak se bavily a co nosily – šaty s mašlí, lodičky, natupírované účesy, vyčesané drdoly. Najdete někde také fotky svojí maminky, když jí bylo 20 let anebo svatební fotky rodičů?
Tenkrát jsem jako dítě poslouchala se zvědavosti, co kdyby náhodou jsem se něco pikantního dozvěděla. A dnes se s pěknou dávkou úsměvu baví dnešní mladé holky. Vůbec se nedivím, toto je ten generační úhel pohledu.

Ženy, třeba jsem vás navedla na to, zavzpomínat na svoje mládí. Co jste kde vyváděly, na první lásky, na prvním zklamání.

Prostě jen tak na to, co bylo před x lety.

A je úplně jedno, kolik je nám právě roků. To co bylo, se už nevrátí. Zapomněly jsme určitě všechny na to špatné a v paměti nám zůstalo jen to krásné, to co vyloudilo úsměv ve vaši tváři. S jakou lehkostí jsme v mládí proplouvaly životem.

Tak schválně, kolik z vás se právě nad těmito řádky usmívá?